Austrálie, Queensland, 2.10. - 9.11.2018
2. – 4.10. Praha – Curych – Singapur – Cairns
už letím ...
... v Singapuru 8 hodin čekám ...
... posledních pár minut a mám to za sebou - po 32 hodinách konečně přistáváme v Cairns
4. - 6.10. Cairns
apartmán Delightful Tropical Retreat - první dvě noci jsem si dopřál pohodlné ubytování, rezervace přes booking.com, všechno proběhlo v pořádku
5.10. Druhý den jdu pro auto. V Europcaru mám zamluvenou Toyotu Corollu sedan. Ale Toyoty nějak došly nebo co, tak mi za stejnou cenu půjčili Subaru Forestera. Sice doma v Česku ve Foresterovi už 14 let jezdím, ale tohle je model 2018, takže úplně jiné auto – navíc automat a volant vpravo. Je docela provoz. Přestože už jsem jezdil vlevo před dvěma roky v Thajsku, tak cítím ještě únavu z cesty a mám bobky v tom provozu jet přes celé město na plánovaný nákup. Radši jedu nejkratší cestou zpět do apartmánu. Zásoby a kempovací vybavení nakoupím až zítra při odjezdu z Cairns.
6.10. Opouštím apartmán, po cestě nakupuju v Coles a Kmartu. Nákup jídla, spacáku, karimatky, stolku, židličky a nádobí naplánovaný na hodinu mi zabral přes 2,5 hodiny. Časový skluz způsobil, že jsem musel vynechat plánovanou procházku kolem jezer Lake Barrine a Lake Eacham. Zastavil jsem jen na chvíli u Courtain Fig Tree a pak u Lake Barrine na krátkou svačinku.
Curtain Fig Tree u Yungaburry
6.10. Kemp Big4 v Athertonu
Tak mám za sebou prvních asi 90 km. Kemp Big4 je podle očekávání dost organizovaný. Na recepci mi přidělili místo, nějaký správce mě tam dovedl a po cestě se mi omlouval, že tam je mokro, protože právě zavlažovali. Nevadí, jsem vybavený a mám pod stan polyetylenou podložku.
7.10. Cesta Atherton - Undara Volcanic National Park (195 km)
Po cestě mám plánované nějaké zastávky, tu hlavní u Millstream Falls – nejširšího vodopádu Austrálie
parkoviště u vodopádu prázdné . . .
. . . u parkoviště jsem vyfotil svého prvního ledňáka - kookaburru . . .
. . . a Millstream Falls teskně hučí 🙂
Dnes jsem viděl na silnici první přejeté klokany. Živého zatím žádného. Samozřejmě prvních několik přejetých klokanů člověka zaskočí a vzbudí lítost. Asi po týdnu – tzn. tak po prvních dvaceti přejetých klokanech – člověk zhrubne, a už jen dává pozor, aby je víc nerozjezdil 🙁 Nicméně během dne je riziko srážky s klokanem minimální. Nebezpečné je to pár desítek minut před západem a po východu slunce, a hlavně samozřejmě celou noc – proto také nejsou noční jízdy kryté ani nejdražším pojištěním auta.
dál po cestě směrem na Undara Volcanic - cedule na parkovišti připomene, že nejsem ve střední Evropě
7. - 9.10. Undara Volcanic National Park
V kempu Undara Experience Caravan Park mi slečna na recepci místo pro postavení stanu opět přidělila. Když jsem ho našel, zjistil jsem, že je nejen nesmyslně velké (přestože jsem jí říkal, že mám „only small tent „), ale taky je úplně bez stínu, a navíc by všichni okolo mě chodili do umývárek. Vrátil jsem se na recepci, jestli si ho můžu vyměnit za jiné. „No problem„. No tak. Na tohle jsem někde na netu narazil už při plánování cesty, že si někdo na nelogické přidělování míst v kempech stěžoval. Se stínem se toho sice moc vymyslet nedalo, ale aspoň jsem nebydlel na křižovatce u záchodů. Jinak je ale kemp pěkný, krásně přírodní, umývárky čisté a dobře vybavená kuchyňka s velkou ledničkou.
stín se těžko hledá
čistá a dobře vybavená kuchyňka
Národní park Undara Volcanic patří už ke skutečnému australskému outbacku. Červená země, rozpálené kamení. Samozřejmě jsem věděl, že tam bude vedro, ale 33° u moře je něco úplně jiného než 33° ve vnitrozemí. Poryv větru místo osvěžení působí jako když někdo pustí ohromný fén. A nedá se před tím schovat. Ale jinak nádhera. Jen by to chtělo stan s klimatizací 🙂
Slunce zapadá, ale ještě v 18:40 je 27°. Na kemp volně navazuje okolní divočina, tak jdu na malý průzkum a konečně vidím prvního živého klokana 🙂 a taky spousty pavouků se svítícíma očima.
Usínám nahý na spacáku, stejně je mi vedro. Během noci se postupně ochlazuje, takže pokaždé, když se probudím, něco navíc si na sebe obléknu. A před svítáním kolem 4 hodiny už je jen 17°, takže dokonce lezu do spacáku.
Ráno v 7 hodin vyrážím na výlet na Bluff Circuit a zpátky po Swamp Track. Cestou jsem potkal několik klokanů, papoušků i dalších opeřenců.
začátek vede po Atkinson´s Trail
pohled východním směrem, mezi stromy prosvítají budovy v kempu
Swamp Track
Native Kapok Tree (české jméno nemá) australský endemický strom, vydrží vedro i sucho, před rozkvětem shodí listy a zároveň s květy na stejném stromě dozrávají i plody
klokan Paryyův
papoušek červenokřídlý
zvířátka - v tomto případě dva papoušci mnohobarví - zahánějí žízeň kde se dá
já 🙂
Vrátil jsem se docela vyčerpaný v 11 hodin.
No co – odpočinu si ve stínu ve stanu. To ovšem nebyl dobrý nápad – jen těch pár vteřin uvnitř, než jsem vyfotil teploměr, mi úplně stačilo.
Teploměr (s rozsahem měření do 50°C) po chvíli zkolaboval, mně moc nechybělo 🙂
Nakonec jsem zbytek dne přežil převážně ve stínu pod střechou kempové kuchyně. A taky jsem si nastartoval auto a asi hodinu se uvnitř chladil klimoškou. Fungovat se tam venku přes den prostě nedá.
Dá se ale fungovat v noci. V Austrálii je na většině území malé znečištění světlem a v noci ještě opravdová tma, a tak je tam i nádherná obloha plná hvězd.
9.10. Po včerejšku je jasné, že plánovaný 12 km dlouhý okružní track by byla tak trochu sebevražda. Proto si zopakuju jen včerejší cestu v opačném směru. Vyrazil jsem sice zase až v 7 (chce to při východu slunce, nejpozději v 6.30), ale byl jsem odměněn skupinkou klokanů. Udržovali si odstup, ale neutekli a spokojeně se popásali. A kromě klokanů jsem viděl i několik papoušků a ledňáků. A žádného člověka 🙂
Po návratu jsem se sbalil, a ještě před polednem odjel směrem na Greenvale.
9.10. Cesta Undara Volcanic NP - Greenvale (180 km)
Caravan Park v Greenvale byl nejen jeden z nejlevnějších kempů (12 AUD), ale také první, kde jsem si mohl vybrat místo. Kemp byl skoro prázdný, bylo tam malé jezírko a spousta ptáků – hlavně papoušků galah, kteří vypadají jako cukrová vata.
Taky mě přišli až ke stanu navštívit nějací oprsklí ptáčci (později jsem identifikoval jako popeláče šedé) a doslova si vynucovali něco k jídlu. Ale nic nedostali, aby jim nebylo blbě.
Večer se po celém kempu vyrojily desítky, možná stovky žab – ropuch obrovských. Tahle způsobně sedící žabička je jednou z milionů ropuch obrovských – cane toads – které od roku 1935 postupně zamořily hlavně sever a východ Austrálie. Samozřejmě jsou v tom – jako obvykle – nevinně. Vypustili je tam lidi, aby hubily škůdce na cukrové třtině. Teď bohužel hubí hlavně původní savce a plazy, kteří když žábu uloví, tak se otráví.
10.10. Cesta Greenvale - Charters Towers (230 km)
Ráno pokračuju na jih – už si začínám zvykat nejen na jízdu vlevo, ale taky na slunce na severu. Cílem je dneska kemp Bivouac Junction kousek za městem Charters Towers.
Silnice v outbacku - alespoň v oblastech, kterými jsem projížděl - byly většinou dobrém stavu.
Gregory Highway mezi Greenvale a Charters Towers - povrch hladký, žádný provoz, dlouhé rovné úseky trochu unavují pozornost
na některých místech původní jednoproudou teprve rozšiřují na dva pruhy
občas se objeví upozornění na možnost zaplavení silnice
tady je před mostem přes Sandy Creek ukazatel pro případ zaplavení silnice výjimečně na pravé straně
řeka Sandy Creek je jako většina ostatních v říjnu téměř vyschlá
cedule upozorňující na road trains - větší má přednost
„Road trains“ – to jsou náklaďáky s dvěma až čtyřmi návěsy, vezoucí třeba uhlí nebo železnou rudu, celkově vážící 100 – 150 tun a řítící se stovkou. Logicky mají přednost. Takový kolos víří vzduch i s kamínky, a tak je dobré jim nejen uhnout, ale také snížit rychlost, aby to neodskákalo čelní sklo.
Na chvíli zastavuju na bezplatném tábořišti Fletcher Creek. V jedné z variant cesty jsem měl tohle místo plánované k přenocování, ale je dobře, že jsem ho nakonec vypustil. Je tu docela hezky, ale na stanování moc vhodné není, je to spíš pro karavany.
10. - 11.10. Bivouac Junction Caravan Park
Jeden z mála kempů, kde se mi nakonec moc nelíbilo. Přijel jsem a zaplatil za dvě noci po 20 AUD.
V téměř prázdném kempu jsem si vybral hezké místo. Bohužel odpoledne dorazila nějaká skupinka německých turistů v malém bydlíku – dva chlapi, jedna ženská a dvě děti – a přesto, že měli k dispozici asi hektar volné plochy, usadili se 10 metrů ode mne. Večer si rozdělali oheň a do půlnoci kolem něj křepčili (doslova – podle rytmu a zvuků, které přitom vydávali předváděli nějaké indiánské nebo africké tance).
Kuchyňky byly ve všech kempech dobře udržované. Tady to byla výjimka, a trochu jsem se tam štítil. Navíc vedle kuchyňky byl v malé kleci zavřený papoušek kakadu žlutočečelatý. Podle peříček vytrhaných na břiše bylo vidět, že je vystresovaný. Když jsem seděl v kuchyňce, přišel nějaký malý kluk a začal tam papouška dráždit máváním ručníku před klecí. Tak jsem šel za ním a pokusil jsem se mu vysvětlit, že to papouškovi vadí, a lepší bude, když ho třeba podrbe. Vypadal, že to pochopil. Chudák papoušek, když je kemp plný 🙁
já a nalepení němečtí turisté
chudák uvězněný papoušek 🙁
Kemp leží na soutoku Burdekin River a Fanning River. I v období sucha je tam celkem dost vody. Viděl jsem několik vodních ptáků a ráno se přišlo napít pár klokanů. Ale proti těm v Undaře byli dost plašší.
Fanning River
každý klokan ví, že ráno se má pořádně napít 🙂
Burdekin River při západu slunce
U řeky bylo hezky, ale po břehu řeky se špatně chodilo, byl tam místy hluboký písek a místy ztvrdlé bahno, a nebylo kde se v dostatečné blízkosti schovat na focení. Navíc jsem nebyl nadšený představou dalšího večera stráveného ve společnosti uřvaných německých turistů. Prostě přesto, že jsem měl zaplacené dvě noci, oželel jsem 20 AUD, a odpoledně odjel.
Nejdřív jsem se vrátil do Charters Towers na nákup, a potom jsem to otočil směrem na pobřeží do Townsville.
Charters Towers
11.10. Cesta Charters Towers - Townsville (120 km)
Cestou jsem nic mimořádného nezažil. Příjemné je, že směrem k pobřeží klesá teplota, méně příjemné je, že stoupá hustota provozu.
11. - 16.10. Rowes Bay Caravan Park
Do Rowes Bay Caravan Park v Townsville jsem dorazil v 17 hodin. Požádal jsem o místo s přípojkou elektřiny, abych mohl dobíjet notebook a stáhnout a prohlédnout fotky, které jsem zatím udělal. Sice mám v plánu tady zůstat 5 nocí, ale pro jistotu jsem zatím zaplatil jen 3 noci, abych nedopadl jako v minulém kempu. Tady u moře jsou kempy dražší, místo s elektřinou 37 AUD za noc.
Všechno je tady na kód. Nejen vjezdová závora, ale i umývárky a wc.
Ráno jedu poprvé do nedalekého Townsville Town Common Conservation Park. Je to přírodní rezervace několik desítek km čtverečních a jedno z míst s největším množstvím druhů ptáků v celém Queenslandu.
Nejdřív jsem prošel 1,7 km Forest Walk, mělo tam být spousta ledňáčků. Nebyl tam ani jeden. Ale zato jsem viděl hejno kakaduů havraních, vlhy a několik dalších druhů ptáků. Docela úspěšný den.
Odpoledne jedu na nákup. Nejblíž je supermarket IGA. Ale je tam docela draho a malý výběr. Jinak pokud se týká samozásobování potravinami tak ze tří největších sítí obchodů jsem za celou dobu pobytu vyhodnotil jako nejlepší Woolworths, a skoro stejně dobrý je i Coles. IGA je jednoznačně nejhorší.
Tady na pobřeží je pocitově mnohem chladněji. V outbacku v Undaře jsem čekal až se v 18 hodin trochu ochladí, aby se dalo něco dělat. Tady je po 17 hodině kolem 26°, ale jak fouká od oceánu tak je skoro zima. Přes den je kolem 31° a díky mírnému větru je příjemně.
13.10. Včera večer začala bouřka a lilo skoro celou noc a ještě chvilku ráno. Zajel jsem si nakoupit a po návratu na recepci připlatil dvě noci. Od stanu to mám daleko k nabíjecímu sloupku, prodlužovačku nemám. Zase začalo lejt a málem mi napršelo do foťáku a notebooku. Zdrhnul jsem s tím na poslední chvíli.
14.10. Do parku jsem přijel v 6.35 (otevírá se v 6.30). Už tam byl nějaký místní ornitolog. Vysvětlil mi, že ledňáčci, které jsem hledal na Forest Walk, tam po požáru před 6 lety už nejsou. Ptal jsem se ho na hady. Potvrdil mi, že se tam vyskytuje pakobra východní i taipan – dva nejnebezpečnější hadi Austrálie – a taky nějaký malý černý had, kterého neznám. Ale když mám dlouhé kalhoty a budu opatrný, tak se prý není čeho bát. Sám měl ale kraťasy 🙂 A taky říkal, že takový slejvák jako včera v noci, tady nebyl od března.
Líbí se mi tady, po příjezdu do kempu jsem si na recepci 2 noci připlatil.
Townsville Town Common Conservation Park
a při západu slunce
výhled z pozorovacího krytu
vlevo od cesty část zasažená požárem před 6 lety se dodnes nevzpamatovala
15.10. Dneska jsem tady poslední celý den. Dopoledne opět fotím v rezervaci. Při odjezdu jsem objevil párek ledňáků modrokřídlých. Krásně spolupracovali při focení. Asi ze samého nadšení z ledňáků jsem byl nějak nesoustředěný, a když jsem zavíral zadní dveře auta, podařilo se mi zapomenout tam ruku a přirazil jsem si palec do dveří. Vypadá to dost děsivě, hodně to krvácí. Ale palec se hýbe, tak to snad bude dobrý. Aspoň, že jedu zítra na Magnetic Island do apartmánu a ne do pralesa pod stan.
Townsville Town Common Conservation Park potvrdil svoji dobrou pověst. Spousta ptáků, viděl jsem i pár klokanů, velkého varana, několik malých ještěrek, nakonec i toho malého černého hada – české jméno nemá, anglicky Lesser Black Snake – bohužel jen mrtvého na cestě, a taky velké černé prase (které sem ovšem nepatří, to jsou zdivočelá domácí a škodí původním druhům). Bylo tady trochu víc much a moskytů, ale to se dalo vydržet. Opravdu jsem si to užil.
16.10. Trajekt Townsville - Magnetic Island
Trajekt na Magnetic Island není nic levného. Zpáteční lístek pro osobní auto 202 AUD. V ceně je sice zároveň až 5 osob, ale stejně to je za 2 x 30 minut plavby dost. Ale společnost Fantasea na to tady má monopol, tak mají vystaráno 🙂
trajekty jsou menší, jen pro pár aut
Magnetic Island je docela hornatý
16. - 20.10. Magnetic Island
Na Magnetic Islandu jsem si opět dopřál luxusnější ubytování. Je tam sice jeden kemp, ale nemá moc dobrou pověst – hluk, opilci, hygiena. Co mě zase překvapilo, že mi apartmán nikdo nepředal. V Cairns taky ne, ale tam byly klíče aspoň zamčené v malém trezorku, ke kterému mi poslali heslo. Tady mi mailem přišly instrukce a číslo apartmánu, s tím, že bude odemčeno a klíče uvnitř na kuchyňské lince. Bylo to tak. Vzhledem k tomu, že si provozovatel vyžádal 200 AUD jako zálohu na případné škody, je to trochu divné. Navíc si ho ani nikdo na konci nepřevzal. Nicméně záloha mi přišla zpátky. A ubytování bylo pěkné a místo klidné.
apartmány Shambhala Retreat jsou obklopené zelení
měl jsem pro sebe tři pokoje, takže nedostatkem místa jsem netrpěl, spíš hrozilo, že si někam něco položím a při odjezdu na to zapomenu
koupelna byla vlastně úplně v zahradě
a dohlížel na mne malý budha
17.10. Na Magnetic Island se jezdí hlavně proto, že je to jedno z posledních míst v Queenslandu, kde je ještě možné vidět koaly v přírodě.
Ráno vyrážím na trasu Forts Walk. A – jsou tam! Ne moc, za asi 3 hodiny jsem viděl čtyři koaly, ale stejně to byl úžasný zážitek.
vážně tam jsou
Hlavně to opět chce vyrazit co nejdřív ráno. Kolem 9.30 už se začne objevovat větší množství lidí a je po atmosféře.
I když jsou k vidění zase jiné věci - ta holka vpravo měla docela hezkej zadek 🙂
kdo přijede na ostrov bez auta může si přímo na místě půjčit barevný mini kabriolet - třeba modrobílý, blondýny růžový 🙂
koaly mají samozřejmě svojí dopravní značku
na kafe jsem sice nezašel, ale venkovní výzdoba se mi líbila
18.10 Vstávám v 5.30. Je úplně zataženo, v noci jsem slyšel, že trochu poprchává. Docela se mi to hodí, potřebuju něco dokoupit a taky vyprat. Alespoň nemusím mít výčitky, že nefotím.
19.10. Dneska zatím na ostrově nejlepší počasí. Ráno sice opět zataženo, ale už kolem 7.30 se to začalo protrhávat a jasno pak zůstalo celý den. Asi hodinu jsem věnoval koalám na Forest Walk, zase jsem viděl čtyři, z toho dvě byly na stejném stromě jako ve středu.
Cestou zpátky jsem potkal skupinku asi 7 lidí, děti i dospělí, pořvávajících na chudáka koalu, aby jim zapózoval. Připadalo mi, že pořvávali anglicky a italsky. Fakt blbci.
Potom jsem přešel přes silnici na Arcadia Track a došel až na Sphinx Lookout, odkud je krásný pohled na pobřeží a na jednu z nejhezčích zátok Alma Bay. Na Arcadia Track sice žádný koaly nebyly, ale je to hezká trasa a skoro bez lidí.
Arcadia Track
pohled ze Sphinx Lookout na Alma Bay
Na ostrově panuje příjemná prázdninová atmosféra. Není tam ani moc vedro, klimošku v apartmánu jsem zapnul jen poslední večer.
Po podlaze v apartmánu běhají ještěrky. Prohlížím a zavírám tašku i batohy, aby mi tam některá nevlezla a já ji neodvezl.
20.10. Ty čtyři dny docela utekly. Ráno jsem nanosil věci do auta a uklidil apartmán. I když jsem vstával před 6 hodinou, vyšlo to akorát. V 9.55 jsem se nalodil a zamířil k pevnině.
hrozně to uteklo, po 4 dnech opouštím Magnetic Island
20.10. Cesta Magnetic Island - Proserpine (270 km)
Po opuštění trajektu jsem se vymotal z Townsville a pokračuju na jih. Na chvíli zastavuji v Bowenu. Hlavní atrakcí je tady velké umělé mango.
Taky jsem tam udělal fotku pobřeží – zrovna byl odliv, a o pár dnů později, když jsem se stejnou cestou vracel, byl zrovna příliv, tak jsem vyfotil pro srovnání
mango se zeleným mravencem v Bowenu
odliv a příliv
20.10. Před 16 hodinou přijíždím do Proserpine. Kemp je sympatický, beru si místo bez elektřiny (26 AUD). Do 17.30 jsem tady sám, potom přijel ještě nějaký pár a rodina s dětmi. Je tady spousta ptáků.
Je sobota a v odněkud se po 19 hodině začíná ozývat muzika, trochu techno. Skončilo to v 5.30. Vůbec jsem se nevyspal. Mělo to ale jednu výhodu. Jak jsem byl pořád napůl vzhůru, tak mi v půl třetí ráno neuniklo šustění kolem stanu. Tipoval jsem to na myši, tak jsem se je pokusil zahnat plácnutím do stěny stanu. Pak najednou něco skrz stěnu ložničky chytlo igeliťák s chlebem a snažilo se ho vytáhnout ven. Chleba jsem ubránil a vylezl s čelovkou ze stanu. Nebyly to myši, ale dva possumové (česky kusu liščí). Usadili se na stromě vedla stanu a tvářili se jakoby nic. Vůbec se nebáli. Tak jsem si je vyfotil a chleba schoval do auta. Ráno jsem objevil ve stěně ložničky malou trhlinku, zakápnul jsem ji lepidlem.
Proserpine Tourist Park
přistižený pachatel nevzrušeně odkráčel . . .
. . . a i se svým komplicem se usadil na stromě s výrazem já nic - já possum
21.10. Cesta Porcupine - Eungella National Park (150 km)
cestou do Eungella NP - zúžení na jeden jízdní pruh (často i přes delší most) je běžné na silnicích s menší hustotou provozu
21. - 23.10. Eungella National Park
Kolem poledne jsem dorazil do kempu Fern Flat v NP Eungella. Je to kemp provozovaný správou národních parků Queensland a je potřeba ho rezervovat i zaplatit předem.
Kempy provozované správou NP jsou sice jednoduše vybavené – kompostovací wc a tekoucí nepitná voda – ale zase velmi levné (6.50 AUD). Většinou jsou umístěné na odlehlejším místě v přírodě a někdy ani nejsou dostupné autem.
Takže jsem přijel do Fern Flat, má 8 kempovacích míst. Všechna kromě mého č. 8 byla obsazená. Hned mi bylo jasné, že jsem si nevybral nejlíp (jenže při rezervování na webu není mapka). Místo pro stan je sice pěkné, ale auto jsem musel nechat asi 30 metrů od stanu a ještě trochu do kopce.
Odpoledne se jdu podívat na „viewing platform“ pozorovatelnu ptakopysků. Ptakopyskové se za 2 hodiny ukázali asi na 2 minuty. Lidi průběžně přicházeli a odcházeli, nejdýl tam se mnou vydržel nějaký mladý Němec a Australan původem z Indie.
Později se ukázalo, že polovina míst v kempu byla zabraná takovou lehce „alternativní“ rodinou s třemi malými dětmi. Děti dělaly docela kravál, takže večer místo zvuků pralesa poslouchám dětský křik. Ale nakonec se utišily a v noci byl klid. Vzbudil jsem se o půlnoci a vybavený čelovkou a videosvětlem jsem vyrazil na procházku pralesem. Viděl jsem několik malých klokánků a taky žáby.
Fern Flat Camping Area
Kemp je asi 50 metrů od řeky. Ráno jdu na průzkum a hned jsem objevil 2 ptakopysky, kormorána, a taky jsem zahlédl ledňáčka. Zjistil jsem, že podél řeky se dá dojít až k pozorovatelně.
Dneska všichni odjeli, hlavně i ta hlučná rodina. Jsem teď v kempu jen já a nějaká holka, která si postavila stan mimo vyznačené tábořiště až u řeky.
Ve 3 odpoledne je skoro jasno, 29°C, 49% vlhkost, lehce pofukuje – vysloveně příjemné počasí.
selfíčko - focení ptakopysků
jeden z úlovků
Tak počasí jsem asi přechválil. K večeru se zatáhlo, potom začalo pršet a taky docela slušná bouřka. Můj stan stojí pár metrů od jednoho z nejvyšších stromů v okolí. Takže mám strach, že uhodí do stromu a po té mokré zemi do mě (nevím jestli je to možné, ale zjišťovat to nebudu). Taky jsou nade mnou dost velké a těžké větve. Nakonec jsem vyměknul, a šel se schovat do auta. V tu chvíli se mi vlastně hodilo, že je parkoviště o kus dál 🙂 Asi během hodiny to nejhorší přešlo a vracím se do stanu.
Ráno už je zase pěkně a vyrážím znovu podél řeky na ptakopysky. Je tady moc hezky, navíc za celé dopoledne potkávám jen jednu dvojici Francouzů a jednu dvojici z Brazílie. Většina návštěvníků asi – naštěstí – netuší, že podél řeky je několik lepších míst na fotografování ptakopysků než oficiální pozorovací plošina.
Při návratu jsem se rozhodl zjistit, kdo je ta holka se mnou v kempu. Seděla u stolku před stanem tak jsem to vzal okolo a povídali jsme asi půl hodiny. Je tady na výletě z Melbourne a zítra se vrací. Říkala, že když si v pátek chtěla rezervovat místo v kempu, všechna místa kromě mého byla označená jako volná. To znamená, že kromě mne tam byli všichni načerno. Zajímavé.
Já zítra taky odjedu. Mám sice zaplacenou (6,50 AUD) ještě jednu noc, ale udělal jsem už spoustu fotek ptakopysků, několik ptáčků, nočních klokanů a žab, takže mám pocit, že za ty dva dny jsem si to užil dost.
Fern Flat je opravdu příjemné místo, navíc jsem tam za celou dobu neviděl ani jednoho moskyta. Možná je to nadmořskou výškou přes 700 m. No a pozorování ptakopysků ve volné přírodě byl jeden z mých neúžasnějších životních zážitků v přírodě vůbec. Splněný sen. Prostě nádhera 🙂
Jsem časově přibližně v polovině pobytu v Austrálii. Vychází to trochu i zeměpisně. Zatím jsem jel pořád na jih, zítra se otočím severním směrem.