4.11.  Dneska jedu na výlet do Mossman Gorge. Je sice neděle, to je nejméně vhodný den, ale prostě mi to tak vyšlo. Je to asi 26 km, jsem na parkovišti první už v 7.30. Do rokle není povolený vjezd autem, na poslední asi 2 km je nutné použít místní shuttle. Za pultem návštěvnického centra je tlustá neochotná holka, potvrdila mi, že první shuttle jede v 8 a lístek dostanu u ní. Ale evidentně ji otravuju moc brzo, ještě si všechno nepřipravila a lístky ještě neprodává. Tak jsem šel na chvíli ven a vrátil se 10 minut před 8. Nikdo jiný uvnitř v tu chvíli nebyl, nechtěl jsem se znovu vnucovat, a čekal, že na mě třeba mávne nebo houkne, že lístky už prodává. Nic takového. Najednou vidím, že přijel mikrobus plný organizovaných turistů, procházejí centrem a lezou rovnou do shuttlu, stojícího na druhé straně. Tak si jdu znovu říct o lístek, tentokrát si ode mě milostivě bere 9,80 AUD a v podstatě na poslední chvíli nastupuju do shuttlu, odjíždí v 7.57. 

Nicméně tohle byl jeden z pouhých dvou případů za celou dobu, kdy jsem se setkal s nějakou neochotou nebo otráveným výrazem. Jinak jsou tady všichni – v porovnání s Českem – mimořádně ochotní a příjemní – v obchodech, kempech nebo třeba u benzínek. V jednom supermarketu jsem nemohl najít svůj oblíbený banánový chleba. Zeptal jsem se prodavačky. Potvrdila, že je divné, že není v regálu s ostatními druhy trvanlivého chleba, že by tam měl být, ale poradila mi ať se vrátím ke vchodu, že by mohl být i u čerstvého pečiva. Byl tam. Dám si ho do vozíku, ušel jsem pár kroků a vidím, že ta prodavačka to nepovažovala za vyřešené. Dál sama iniciativně hledala na původním místě, chleba našla, a potom hledala mě po supermarketu, a teď ke mně chvátá s rozzářeným úsměvem i s banánovým chlebem v ruce 🙂 

Tak zpátky k Mossman Gorge. Vyrážím na 2,4 km dlouhý okruh. Výprava turistů se zasekla někde na kraji, takže si krásný prales užívám sám.